Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vyjádření k rozhodčí žalobě - formulář RES

25. 6. 2009


Rozhodce je nastrčená figurka - jeden z nich - nemá cenu ho o něčem přesvědčovat, protože on stejně nic posuzovat nebude a jakékoli Vaše argumenty bude ignorovat, ale je nutno mu poslat Vyjádření - to je proto, aby jste následně po vydání rozhodčího nálezu mohli žalovat u normálního soudu na jeho zrušení. Berte to tedy jako nezbytnou formalitu, která však musí obsahovat námitku nepravomoci rozhodce a neexistence nároku.



Vzor dokumentu ve formátu DOC si můžete stáhnout odsud.

****************************************************************************************

Titul, Jméno, Příjmení rozhodce

Adresa rozhodce

PSČ Brno

 

 

Kopie:

 

Unie pro rozhodčí a mediační řízení ČR, a.s.

k rukám titul, jméno příjmení, rozhodce

Mlýnská 326/13

602 00 Brno

 

ke sp. zn.: 09/15/011

DOPORUČENĚ NA DODEJKU!

 

Brně dne (doplnit datum) 2009

 

Žalobce: EO servis, s.r.o.

se sídlem Cejl 892/32, Brno, 61500, IČ: 27707296

zapsaný v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Brně, oddíl C, vložka č. 53489

 

 

Žalovaný: Jméno společnosti

adresa, IČ:

 

 

rozhodčí řízení o žalobě o zaplacení (doplnit částku)

s pří­slušenství ­m

 

 

Vyjádření žalovaného k rozhodčí žalobě

 

Trojmo

 

 

 

 

 

 

I.

Rozhodčí žaloba

 

Dne (doplnit datum)obdržel žalovaný sdělení společnosti Unie pro rozhodčí a mediační řízení ČR, a.s., resp. jí určeného rozhodce (dále též jen „rozhodce“), o zahájení rozhodčího řízení s výzvou, aby se k této žalobě vyjádřil.

 

Jelikož si žalovaný není jist, zda je s to přijímat takováto sdělení elektronickou cestou, neboť jednak není s to vyloučit výpadky ve fungování e-mailové pošty a webové služby a jednak není držitelem elektronického podpisu a také není schopen ověřovat elektronický podpis protistrany, žádá proto tímto rozhodce, aby mu veškeré písemnosti a listiny zasílal výlučně poštou na shora uvedenou adresu žalovaného včetně vlastnoručního podpisu tam, kde to zákon výslovně vyžaduje.

 

Veškeré úkony, které nebudou ve věci z Vaší strany učiněny písemně, ačkoli to zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „rozhodčí zákon“), mandatorně vyžaduje, bude žalovaný v souladu se zákonem považovat za neplatné a zcela nezávazné.

 

 

II.

Námitka nedostatku pravomoci rozhodce

 

Žalovaný v prvé řadě namítá neexistenci pravomoci rozhodce rozhodovat v rozhodčím řízení a vést ho. Rozhodčí doložka mezi žalovaným a žalobcem nikdy nebyla platně uzavřena.

 

(i)

(Smlouva uzavřená mezi žalobcem a žalovaným je neplatná)

 

Smlouva, kterou podle žaloby měli uzavřít žalobce a žalovaný, je neplatná, a to jednak v důsledku uvedení žalovaného v omyl, kterého se žalovaný dovolal, jednak v důsledku rozporu smlouvy s dobrými mravy a s pravidly poctivého obchodního styku (podrobně viz níže). Kromě toho, smlouva zahrnující formulář „RES“, který podepsal žalovaný, nikdy nebyla platně uzavřena též z důvodu, že návrh „smlouvy“ nikdy nebyl žalobcem akceptován. Neplatná je tedy i rozhodčí doložka a rozhodce tudíž nemá pravomoc ve věci rozhodnout.

 

(ii)

(Rozhodčí doložka nebyla uzavřena v zákonem předepsané formě)

 

Žalovaný trvá na tom, že rozhodčí smlouva nebyla platně uzavřena, neboť návrh smlouvy hlavní nebyl přijat způsobem, ze kterého by byl patrný jeho souhlas s obsahem rozhodčí smlouvy. Právní teorie i dostupná judikatura taktéž dovozují, že pouhý odkaz na pravidla rozhodčího soudu nezřízeného zákonem je úkon zcela neurčitý, a je tedy jako projev vyjádření vůle stran nedostatečný. Z toho důvodu žalovaný navrhuje, aby rozhodce toto rozhodčí řízení z důvodu nedostatku své pravomoci zastavil.

 

(iii)

(Neplatný způsob určení rozhodce)

 

Podle § 7 odst. 2 rozhodčího zákona při nedostatku jiné úpravy jmenuje každá ze stran jednoho rozhodce a tito rozhodci volí předsedajícího rozhodce. Žalovaný nikdy nevyslovil platný souhlas s úpravou odchylnou od tohoto pravidla. Přesto však došlo k tomu, že ve věci má nyní rozhodovat jediný rozhodce, kterého žalovaný neurčil ani neměl možnost jakkoliv dopředu určit.

 

Dalším důvodem neplatnosti rozhodčí doložky je pak neplatnost ustanovení rozhodčí doložky, podle které má být rozhodce určen předem určenou soukromou společností (Unií pro rozhodčí a mediační řízení ČR, a.s.), jež se specializuje právě na tuto činnost a na administraci rozhodčích řízení. Rozhodčí zákon stanoví, že k rozhodnutí sporu podle tohoto zákona je možné dohodnout příslušnost stálého rozhodčího soudu nebo rozhodce. Znění zákona stanoví, že smlouva pak musí stanovit způsob určení rozhodce. Toto znění zákona ovšem není možné vykládat tak, aby byl popřen zcela účel zákona, který má vytvořit právní předpoklady pro vznik nezávislé rozhodovací činnosti. Způsob určení rozhodce tedy nemůže být zcela libovolný a není možné způsob určení volit tak, aby byl v rozporu s účelem zákona.

 

Rozhodčí zákon rozlišuje jednak stálé rozhodčí soudy, na jejichž vznik a činnost klade poměrně jasná kriteria (založení zákonem), a jednak umožňuje volbu rozhodce ad hoc, přičemž taková volba by se měla opírat o srozumění obou stran s takovou volbou. Prostor zákona pro pozdější určení rozhodce ad hoc je pak limitován nezbytnou nestranností rozhodce ve vztahu k účastníkům sporu na straně jedné a nezbytnou individualizací této volby, která je dána odlišností od stálého rozhodčího soudu, na straně druhé. Veřejnoprávní zákonná licence pro provoz stálého rozhodčího soudu je takovým právním statkem, který je nenahraditelný cestou soukromoprávní, protože jejím důsledkem je institucionalizovaný výkon moci, jíž se později dostává státem konstatovaného posvěcení exekučního titulu, přičemž důsledky posuzované činnosti je třeba hodnotit věcně a fakticky nikoliv formálně, protože otázka výkonu státní moci na základě zákona podle ustanovení čl. 2 odst. 3 Ústavy je třeba posuzovat z hlediska zájmu na ochraně před zásahy do svobody jednotlivců. Nelze tedy několika soukromoprávními úkony vytvořit srovnatelné právní prostředí, které by vytvořilo funkčně obdobné prostředí jako stálý rozhodčí soud, jehož funkčnost je dána především vlastní pravomocí vydávat statuty (řády) a vést seznamy rozhodců a definovat pravidla pro určování rozhodců. Rozhodčí doložka byla stanovena tak, že rozhodce vybere subjekt soukromého práva, který vede seznamy rozhodců a který si pro účely rozhodčí činnosti vydává vlastní řády (jednací a poplatkový). Fakticky tak vytváří simulaci stálého rozhodčího soudu, aniž by k tomu měl zákonné zmocnění.

 

Z tohoto důvodu je rozhodčí doložka, která tyto skutečnosti přímo obsahuje, neplatná, což je i tento případ.

 

V tomto případě je také důvodem neplatnosti rozhodčí doložky i skutečnost, že výběr rozhodce, stejně jako způsob vedení seznamu rozhodců, jsou zcela netransparentní a nepřezkoumatelné. Seznam nebyl až do doby krátce před zahájením rozhodčího řízení veden veřejně a způsob výběru není znám a není kontrolován, tak jak je tomu v případě soudů, kde je možné z knih došlé pošty ověřit nápad na jednotlivé senáty a samosoudce. Zákon sám stanoví poměrně přísná kriteria náhradního stanovení rozhodců, které v případě nezbytnosti provádí soud. Ze způsobu jejich stanovení a výběru náhradního rozhodce lze dovodit, že natolik arbitrární způsob určení rozhodce, který zvolila rozhodčí doložka a jí zmíněný jednací řád, je podle zákona nepřípustný.

 

Také vzhledem k tomu, že jste oznámení o přijetí funkce rozhodce neučinil písemně, tak jak to vyžaduje § 5 odst. 2 rozhodčího zákona, považuji jej za zcela neplatné.

 

K tomu žalovaný doplňuje i to, že z jeho strany nedošlo k akceptaci jakékoliv dohody o způsobu hrazení nákladů rozhodčího řízení.

 

(iv)

(Obsah rozhodčí doložky není jednoznačně zřejmý)

 

Podstatná část obsahu rozhodčí doložky má být podle žaloby určena odkazem všeobecných obchodních podmínek žalobce na internetovou stránku Unie, zejména na jednací řád Unie. Z dokumentů publikovaných na internetových stránkách Unie je však zřejmé, že jsou čas od času novelizovány, tj. není jisté, jaké platily v době podpisu formuláře RES a zda vůbec v té době byly zveřejněny a bylo alespoň teoreticky možné se s nimi seznámit. Podle názoru žalovaného není v žádném případě možné, aby třetí osoba, kterou Unie je, měnila jednostranně obsah rozhodčí doložky prostřednictvím jednostranných změn pravidel, podle kterých má rozhodčí řízení probíhat; to platí tím spíše, že Unie není stálým rozhodčím soudem ve smyslu rozhodčího zákona. Obsah pravidel Unie k údajnému datu sjednání rozhodčí doložky nelze zpětně jednoznačně identifikovat, a ačkoli jej Unie nyní (poté co byla tato skutečnost napadána) již veřejně publikuje, není žádným certifikovaným způsobem možno ověřit pravost údajných předchozích verzí. I z tohoto důvodu je tedy namístě považovat rozhodčí doložku za neplatnou.

 

Žalovanému při podpisu formuláře RES nebyla žádná pravidla Unie známa, natož aby mu byl znám jejich obsah. Vůle žalovaného nesměřovala k akceptaci jakýchkoliv obdobných pravidel ani k přijetí jakékoliv úpravy odchylné od rozhodčího zákona.

 

Důkaz: Dokumenty publikované Unií (jednací řád, ceník, nařízení o nákladech rozhodčího řízení)

Obsah trestních spisů č.j.: PJM-683/TČ-2008-03 a KRPB-704/ČJ-2009-060080-KR – nechť rozhodce provede tento důkaz prostřednictvím soudu podle § 20 odst. 2 rozhodčího zákona

 

S výhradou důkazů dalších

 

 

III.

Námitka podjatosti rozhodce, námitka podjatosti Administrátora

 

V předmětném rozhodčím řízení má mimořádnou roli Unie, která fakticky odpovídá roli stálého rozhodčího soudu (byť ten může být zřízen pouze zákonem). Žalovaný tak namítá nezákonnost činnosti Unie v rámci rozhodčího řízení.

 

Především ale namítá podjatost rozhodce, a to právě pro jeho vztah a vztah Unie k žalobci.

 

Podle § 10 odst. 6 tzv. „jednacího řádu rozhodčího řízení vedeného rozhodci sdruženými u Unie pro rozhodčí a mediační řízení ČR, a.s.“ může procesní úkony v rozhodčím řízení provádět i tzv. Administrátor. Žalovaný tímto vznáší námitku podjatosti i vůči Administrátorovi.

 

Významný důvod vzbuzující oprávněné pochybnosti o nepodjatosti rozhodce, Unie a Administrátora představuje vytvoření takových hospodářských vztahů, které zakládají institucionální podjatost Unie a rozhodců na jejím seznamu. Žalobce sjednává identické rozhodčí doložky ve většině svých obdobných smluv (resp. nejspíše ve všech – jednoznačný závěr v tomto ohledu komplikuje mnohost znění obchodních podmínek žalobce i komplikovaná doložitelnost jejich obsahu v tom kterém případě), přičemž všechny jsou ve prospěch Unie. Rozhodci jsou za svou činnost odměňováni podle množství sporů a jejich odměňování je na rozhodcovské činnosti závislé, přičemž tuto úvahu lze vést ve vztahu k celé „rozhodcovské společnosti“ tvořící jeden funkční celek.

 

V rozhodovací činnosti se mohou objevit otázky, které jsou právně sporné a mohou výrazně ovlivnit hospodářský zisk žalobce; jsou to ty otázky, které jsou rozebrány v argumentaci tohoto vyjádření (jedná se mj. i o námitku neplatnosti rozhodčí doložky). Pokud by rozhodci tyto otázky rozhodovali tak, že by jejich závěry nebyly zcela v souladu s představou, s jakou byly sestavovány smlouvy, o které se opírají žaloby, tak by pro žalobce bylo dlouhodobě výhodnější se obrátit na jiného rozhodce nebo jejich skupinu, kteří zaujímají shodný výklad práva. Rozhodcovských skupin a rozhodců je více a mnohé z nich vykazují různou míru organizace a ve vztahu k sobě jsou z dlouhodobého hlediska v konkurenčním postavení. Faktickým subjektem, který definuje, kdo je rozhodcem, je v tomto případě žalobce, protože ten sestavuje znění rozhodčí doložky ve své formulářové smlouvě (take it or leave it). Tato volba rozhodce, potažmo rozhodčího centra, na straně jedné a konkurence mezi centry a rozhodci na straně druhé je pak faktorem, který činí rozhodce existenčně závislé na žalobcích a nikoliv na žalovaných.

 

Obdobný vztah také pak vzniká mezi společností a rozhodcem v otázkách vedení seznamu a výběru k rozhodnutí jednotlivých sporů. Tato skutečnost je také hlavním důvodem, proč zákon zakazuje vznik samovolných rozhodčích center, protože jejich existence v tržním prostředí vylučuje dlouhodobou nezávislost, která může být podložena pouze autoritou zákona, jenž stálý rozhodčí soud vytvoří. Situace, kdy by měl rozhodovat rozhodce jmenovaný Unií, je naprostým výsměchem zásady nezávislého projednání a rozhodnutí sporu, kterou konečně zákon o rozhodčím řízení zakotvuje a která nachází svůj obraz právě v zásadě spravedlivého procesu, který musí být v každém případě aplikován i v řízení před rozhodci. Řízení, vedené Unií a jí jmenovaným rozhodcem o předmětné rozhodčí žalobě, a priori nemůže být nestranné.

 

Absenci nestrannosti rozhodce a Unie dokládají i další ekonomické a personální vazby, které se žalovanému v tomto okamžiku podařilo dohledat.

 

Mezi tzv. TOP FIRMAMI (jedná se zřejmě o nejlepší „inzerenty“) na stránkách žalobce www.eocentrum.cz se dlouhou dobu (ještě v době údajného uzavření smlouvy) nacházela společnost MONTESCO, spol. s.r.o. jejímž jednatelem a v současné době jediným společníkem je podle obchodního rejstříku Mgr. Robert Waschka (r. č. 681211/0008). Jedná se o stejného Mgr. Roberta Waschku (stejné rodné číslo), který je členem představenstva Unie, která je podle obchodních podmínek předložených žalobcem uvedena jako jediný možný subjekt, který má ve sporech žalobce s klienty určovat jediného rozhodce. Společnost MONTESCO, spol. s r.o. je také zadavatelem absolutní většiny pohledávek nabízených k prodeji na portálu www.eocentrum.cz.

 

Společnost EEG s.r.o., jejímž jednatelem a největším společníkem je Karel Hájek (r. č. 680419/1603), který je zároveň předsedou představenstva Unie, provozuje stránky www.opendir.cz. Na těchto internetových stránkách je umístěn přímý odkaz na internetové stránky žalobce www.eocentrum.cz. Tento portál žalobce je podle internetového vyhledávače Google (www.google.com) odkazován na jiných stránkách velmi zřídka – to lze ověřit využitím tzv. "Pokročilého vyhledávání" na vyhledávači Google, kdy se do kolonky "Odkazy" uvede www.eocentrum.cz - kromě vlastní stránky žalobce se jedná o jedinou stránku, která na www.eocentrum.cz přímo odkazuje.

 

Žalovaný je proto toho názoru, že jeho pochybnosti o nepodjatosti rozhodce a dalších zúčastněných osob jsou natolik oprávněné, že vylučují možnost jejich další účasti v tomto rozhodčím řízení.

 

Skutečnosti uvedené v předchozím textu zpochybňují taktéž rovné postavení stran a plnou příležitost k uplatnění práv žalovaného v tomto sporu, vyžadované § 18 rozhodčího zákona.

 

 

Důkaz: Viz důkazy uvedené shora

 

Výpis z obchodního rejstříku Unie

 

Výpis z obchodního rejstříku společnosti MONTESCO, spol. s r.o.

 

Výpis z obchodního rejstříku EEG s.r.o.

 

Internetové stránky www.eocentrum.cz – inzerce společnosti MONTESCO, spol. s r.o., pohledávky nabízené MONTESCO, spol. s r.o.

 

Odkaz na stránky žalobce na www.opendir.cz, výpis vyhledávání z www.google.cz

 

S výhradou důkazů dalších

 

 

 

IV.

Neexistence nároku žalobce

 

Výše uvedené skutečnosti, především nedostatek pravomoci rozhodčího soudu, brání tomu, aby bylo rozhodčí žalobě vyhověno.

 

Pro úplnost však žalovaný uvádí i následující hmotněprávní obranu; činí tak z procesní opatrnosti, pokud by rozhodce nevzal v potaz námitku nedostatek své pravomoci:

 

(i)

(Neplatnost smlouvy mezi stranami v důsledku uvedení žalovaného v omyl)

 

Tvrzení o existenci pohledávky žalobce za žalovaným je nesprávné, neboť žádná pohledávka žalobce vůči žalovanému neexistuje a žalovaný uplatněný nárok v plném rozsahu jako neodůvodněný neuznává.

 

„Výzvy k platbě“ byly žalobcem zasílány na základě registračního formuláře, který žalobce žalovanému zaslal, aniž by žalovaný o jeho zaslání jakkoli žádal. Registrační formulář napodobuje formuláře státní správy především svou barvou a tvarem informačních polí. Výrazný nápis „RES“ vlevo nahoře zcela jednoznačně vede vyplňovatele k tomu, aby byl přesvědčen, že se jedná o formulář pro Administrativní registr ekonomických subjektů (ARES) provozovaný Ministerstvem financí a Českým statistickým úřadem, což bylo nade vší pochybnost úmyslem žalobce. Oba zmiňované úřady již byly na napodobování jejich identifikačních znaků ze strany žalobce upozorněny a na svých webových stránkách uveřejnily patřičné varování před postupem žalobce, čímž samy potvrzují, že jím vytvořené formuláře jsou způsobilé uvést v omyl (bezpochyby proto je právě takto vytvořil).

 

Formulář RES, který žalobce předložil žalovanému, je zjevně zavádějící, když je formulován tak, aby vyvolal pocit bezplatné registrace v návaznosti na vznik nového podnikatelského subjektu; budí dojem, že je adresát žádán výlučně o kontrolu a opravu údajů, které jsou adresátu předkládány. Z celkového grafického a textového zpracování vyplývá záměr zastřít před adresátem skutečnost, že se má (patrně) jednat o objednávku placené služby. „Formulář“ je tedy zjevně objektivně způsobilý uvést jakéhokoliv adresáta v omyl ohledně bezplatnosti jeho vyplnění a zaslání. Záměr uvést žalovaného v omyl pokládáme za nepochybný. Z této skutečnosti, podstatné pro vyplnění formuláře RES, vycházel i žalovaný (error essentialis), přičemž žalobce jako předkladatel formuláře omyl úmyslně vyvolal.

 

Svým dopisem žalobci ze dne (doplnit datum) žalovaný jasně deklaroval, že podepsání výše uvedeného registračního formuláře v žádném případě nebylo projevem jeho vůle směřující k uzavření jakékoliv soukromoprávní smlouvy. Podle § 34 občanského zákoníku je právním úkonem projev vůle směřující zejména ke vzniku, změně nebo zániku těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují.

 

Označení registračního formuláře RES spolu s jeho grafickou a barevnou úpravou pak v důsledku vyvolání výše uvedeného mylného dojmu má také oslabit pozornost adresáta při bližším zkoumání zdánlivě méně důležité části formuláře a zejména pak všeobecných obchodních podmínek. O tom, že vyvolání takové záměny je reálné, svědčí celá řada dalších subjektů v ČR i v zahraničí, které rovněž jednaly v omylu o charakteru svého úkonu a proti praktikám žalobce v současné době soudně i mimosoudně brojí. Lze tedy uzavřít, že podpisem předmětného formuláře nebyla projevena vůle směřující ke vzniku právního vztahu se společností žalobce, ale toliko splněna domnělá povinnost sdělit orgánům veřejné moci údaje pro účely evidence ekonomických subjektů. V důsledku nedostatku vůle tedy nemohlo k uzavření smluvního vztahu se společností žalobce dojít.

 

Pakliže by ovšem bylo možno podpis předmětného formuláře vyložit jako právní úkon žalovaného směřující ke vzniku smluvního vztahu ke společnosti žalobce, je takový úkon podle § 49a občanského zákoníku neplatný, neboť byl učiněn v omylu, vycházejícím ze skutečnosti, jež je pro jeho uskutečnění rozhodující, tj. ze skutečnosti, že vyplněním formuláře je pouze plněna povinnost sdělit údaje o společnosti pro účely veřejné evidence ekonomických subjektů. Společnost žalobce jakožto osoba, které byl takový úkon určen, tento omyl vyvolala nebo o něm přinejmenším musela vědět. Vzhledem ke všem okolnostem si je žalovaný dokonce jist, že tento omyl byl ze strany společnosti žalobce vyvolán úmyslně. Protože se ve smyslu § 40a občanského zákoníku jedná o neplatnost právního úkonu relativní, dovolává se žalovaný tímto vůči společnosti žalobce neplatnosti právního úkonu, jímž mělo dojít ze strany naší společnosti k objednání balíčku služeb „KOMPLET“ na portálu www.eocentrum.cz.

 

Z opatrnosti činí žalovaný souběžně též následující obranu proti účinkům podpisu formuláře, měl-li by být vyhodnocen jako návrh na uzavření příslušného smluvního vztahu se společností EO Servis. Vzhledem k tomu, že se formulář dostal do sféry žalovaného bez jakéhokoliv průvodního dopisu obsahujícího podpis osoby oprávněné jednat jménem společnosti EO Servis, nelze takový úkon považovat za smluvní ofertu. Nemůže se tedy uplatnit ustanovení všeobecných obchodních podmínek žalobce, resp. samotného formuláře, že za vznik smluvního vztahu se považuje doručení žádosti o registraci provozovateli (společnosti EO Servis). Takovou písemnou ofertou může být (vyhrazujeme si ovšem své přesvědčení, že nešlo o ofertu o žalobcem předvídaném obsahu, resp. šlo o ofertu neplatnou z důvodů uvedených výše) teprve odeslání podepsaného formuláře společnosti EO Servis. Aby se stala společností žalobce zamýšlená smlouva perfektní, musela by písemná akceptace písemného návrhu dojít žalovanému jako oferentovi. Ustanovení (do doby vzniku smlouvy neúčinných) všeobecných obchodních podmínek žalobce, resp. ustanovení navrhované smlouvy, nemůže vyloučit kogentní ustanovení zákona o vzniku smlouvy, resp. účinnosti právních úkonů. Písemná akceptace oferty nebyla žalovanému dosud doručena, což má za následek, že příslušná smlouva dosud nevznikla (nebyla uzavřena) a návrh podle § 43b odst. 1 písm. b) občanského zákoníku zanikl. Kromě toho, podle § 43a odst. 3 občanského zákoníku dokud nebyla smlouva uzavřena, může být návrh odvolán, jestliže odvolání dojde osobě, které je určeno dříve, než tato osoba odeslala přijetí návrhu; žalovaný tímto tímto z opatrnosti odvolává návrh na uzavření smlouvy o poskytování balíčku služeb „KOMPLET“ na portálu www.eocentrum.cz.

 

S ohledem na výše uvedené lze konstatovat, že žalobce uvedl žalovaného v omyl, a to dokonce úmyslně. Smlouva uzavřená v omylu je neplatná (§ 49a občanského zákoníku); tuto neplatnost žalovaný vůči žalobci namítl při svém prvním úkonu ve věci dne (doplnit datum) a namítá ji vůči žalobci i vůči rozhodci i tímto svým podáním.

 

Žalovaný poukazuje na skutečnost, že jeho argumentace vychází i z rozhodovací praxe tuzemských soudů v kausách tzv. katalogových firem, například společnosti INTERCABLE VERLAG AG.

 

(ii)

(Rozpor smlouvy s dobrými mravy a pravidly poctivého obchodního styku)

 

„Smlouva“ uzavřená mezi žalovaným a žalobcem je rovněž absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy a s pravidly poctivého obchodního styku.

 

Adresáti nabídek žalobce byli v rámci způsobu akvizice uváděni úmyslně v omyl a samotný formulář RES zasílaný žalobcem je koncipován tak, aby je v tomto omylu pouze utvrdil

 

Odměna ve výši požadované ze strany žalobce za poskytované „služby“ je v daných případech naprosto neobvyklá a nepochybně zcela nepřiměřená. Její hodnota je zcela minimální či nulová (řada jiných obdobných portálů ani za obdobné a zároveň mnohem kvalitnější služby srovnatelného rozsahu žádnou úplatu nevyžaduje).

 

Žalovaný podal po neúspěšné snaze přesvědčit žalobce o anulování smluvního vztahu z důvodu omylu dne (doplnit datum) na (doplnit komu) pro podezření ze spáchání trestného činu podvodu podle § 250 trestního zákona, neboť nabyl přesvědčení, že uvedení v omyl ze strany žalobce bylo úmyslné.

 

Podle informací, které má žalovaný k dispozici z médií a přímo či zprostředkovaně od několika stovek žalobcem stejně poškozených osob, je způsob používaný žalobcem prakticky totožný i u ostatních jeho klientů. Žalovanému je známo, že všichni jím přímo či zprostředkovaně oslovení klienti se cítí podvedeni, naopak není mu známo, že by se podařilo dohledat osobu, která od samého počátku vědomě a dobrovolně souhlasila s celkovou cenou ve výši nejméně 62500,- Kč bez DPH za služby žalobce. Postup žalobce také ve všech podstatných parametrech zcela odpovídá praktikám nepoctivých katalogových firem, o kterých hovoří například Zpráva Evropského parlamentu ze dne 16. 12. 2008.

 

Podle § 265 obchodního zákoníku výkon práva, který je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, nepožívá právní ochrany. Podle § 39 občanského zákoníku je neplatný ten právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. V obou případech se přitom jedná o neplatnost absolutní, s účinky ex tunc. I tyto skutečnosti tedy vylučují existenci jakékoliv pohledávky žalobce vůči žalovanému.

 

(iii)

(Neexistence nároku žalobce na doplacení platby za zbývající období trvání smlouvy)

 

Žalobce se domáhá celé jím požadované částky s poukazem na ustanovení č. 5 odst. 5.3. obchodních podmínek žalobce, které uvádí, že v případě prodlení „zadavatele“ s úhradou jakékoliv platby se stávají splatnými veškeré jím dosud nesplatné a neuhrazené platby splatnými. I kdyby však žalovaný připustil existenci nároku žalobce na tzv. měsíční udržovací poplatek, což žalovaný v žádném případě nečiní a činit nehodlá, nelze na základě předmětného ustanovení dovozovat nárok žalobce na okamžité zaplacení udržovacího poplatku za celý rok (resp. celé dva roky), po který má podle žalobce smluvní vztah trvat.

 

Hlavní důvod totiž představuje skutečnost, že pohledávky na zaplacení udržovacího poplatku za období, která dosud neproběhla, nejenže není splatný, ale dokonce ani nevznikl, což je zcela podstatným aspektem věci. Žalobce se svojí žalobou domáhá uhrazení udržovacího poplatku za celé období dvou let ode dne podpisu formuláře, avšak je zjevné, že vůbec nemohlo ani teoreticky dojít ke vzniku nároku, neboť žádné protiplnění za budoucí období dosud ani nemohlo být poskytnuto. V daném případě by se jednalo o plnění bez právního důvodu, neboť rozhodce by žalovanému uložil zaplatit žalobci udržovací poplatek, aniž by uložení této povinnosti bylo podloženo plněním ze strany žalobce.

 

 

Jestliže by žalobci příslušel poplatek za poskytnutí služeb v určitém období, nemůže mu nárok na tento poplatek vzniknout dříve, nežli v tomto období poskytne služby. Ve vazbě na ustanovení smlouvy a zákona je pak tento poplatek splatný. Zesplatněním závazku žalovaného v důsledku údajného prodlení žalovaného však mohou být zesplatněny pouze existující pohledávky, nikoliv pohledávky budoucí. V případě čtvrtletní fakturace tak např. může dojít k zesplatnění poplatku za již uplynulý měsíc v rámci probíhajícího čtvrtletí, nemůže však dojít k zesplatnění za čtvrtletí budoucí. Nelze vyloučit např. předčasné ukončení smlouvy apod., stejně jako její prodloužení nad rámec dvou let.

 

Obdobné ustanovení tzv. ztráty výhody splátek bývá používáno např. ve smlouvách o úvěru či o půjčce, které se však od daného smluvního vztahu principiálně liší tím, že celý dluh existuje již od počátku (od poskytnutí úvěru či půjčky), dlužník má povinnost jej celý uhradit, avšak splatnost jednotlivých částí dluhu nastává postupně. O takovou situaci se však v daném případě nejedná.

 

Pokud žalobci nemohl vzniknout žádný nárok na zaplacení udržovacího poplatku za budoucí období, je zároveň s tím i vyloučen vznik povinnosti žalovaného k zaplacení smluvní pokuty, jak se jí domáhá žalobce.

 

Žalovaný tedy vůbec neuznává oprávněnost nároku na zaplacení smluvní pokuty v celém rozsahu. I v tomto případě pouze z procesní opatrnosti žalovaný namítá, že s ohledem na její zcela neodpovídající výši, je dán důvod k jejímu snížení v souladu s ustanovením § 301 obchodního zákoníku. Význam zajišťované povinnosti (zaplacení udržovacího poplatku za službu, která je obvykle poskytována za symbolické částky, případně zdarma) zcela neodpovídá požadované smluvní pokutě ve výši 71.400,- Kč.

 

(iv)

(Neurčitost vymezení plnění poskytovaného žalobcem)

 

Obchodní podmínky žalobce nevymezují předmět jím poskytovaného plnění tak určitě, aby bylo možno určit, kdy žalovaný ještě plní smlouvu a kdy je již v prodlení s tímto plněním. To platí prakticky ve všech ohledech. Žalovaný proto namítá neplatnost smlouvy (jejíž obsah je dán prakticky pouze obsahem obchodních podmínek žalobce) pro neurčitost.

 

Důkaz: Viz důkazy uvedené shora

Výslechem žalovaného ohledně okolností podpisu formuláře RES

Upozorněními Českého statistického úřadu a Ministerstva financí na formuláře RES

Příklady jiných obdobných portálů včetně cen jejich služeb

 

Zpráva Evropského parlamentu o nepoctivých katalogových firmách

 

Korespondence dalších klientů žalobce se žalobcem

 

Trestní oznámení žalovaného ze dne (doplnit datum)

 

Rozsudek Městského soudu v Praze čj. 18 Co 538/2006-112 ze dne 13. 7. 2007 ve věci katalogové firmy INTERCABLE VERLAG AG

 

Rozsudek Okresního soudu v Klatovech čj. 4 C 163/2006-284 ze dne 5. 12. 2007 ve věci katalogové firmy INTERCABLE VERLAG AG

 

 

S výhradou důkazů dalších

 

 

V.

Rozhodování podle zásad spravedlnosti

 

Jestliže bude rozhodce rozhodovat podle zásad spravedlnosti, je podle žalovaného jednoznačně namístě, aby žalobu zamítl, neboť přiznat jakoukoliv částku žalobci na úkor žalovaného by bylo zjevně zcela nespravedlivé. K tomuto závěru vedou žalovaného zejména následující důvody:

 

  1. Žalobce dosáhl „uzavření“ smlouvy se žalovaným tím, že ho úmyslně uvedl v omyl;

 

  1. Na uvádění potenciálních klientů v omyl je založena celá podnikatelská činnost žalobce;

 

  1. Plnění žalobce, které by měl od žalovaného podle žaloby získat, je zcela nepřiměřené plnění, které sám poskytl, a to tím spíše, že požaduje zaplacení za celé období smlouvy, přestože smlouva zanikla

 

  1. Cena požadovaná žalobcem za službu včetně „udržovacího poplatku“ je mnohonásobná oproti srovnatelným produktům na trhu a je zcela zřejmé, že by ji nikdo průměrně rozumný vědomě nemohl akceptovat

 

Podrobné odůvodnění vyplývá ze shora uvedených skutečností.

 

Důkaz: viz důkazy předložené shora, s výhradou dalších důkazů

 

 

VI.

Návrh žalovaného

 

  1. Žalovaný tímto navrhuje, aby rozhodce usnesením rozhodl v souladu s § 15 odst. 1 rozhodčího zákona, že jeho pravomoc není dána, a řízení zastavil.

 

  1. Pro případ, že by rozhodce nerozhodl v souladu s bodem 1, žalovaný navrhuje, aby se rozhodce své funkce v souladu s § 12 odst. 1 rozhodčího zákona vzdal.

 

  1. Žalovaný navrhuje, aby pro případ, že rozhodčí řízení nebude skončeno jiným způsobem, rozhodce žalobu zamítl a žalovanému přiznal vůči žalobci nárok na náhradu nákladů řízení.

 

  1. Jelikož žalovaný neuznává toto rozhodčí řízení, nehodlá výslovně požádat ani o odůvodnění případného rozhodčího nálezu. V žádném případě však žalovaný nesouhlasí s tím, aby byl tento jeho krok interpretován jako souhlas žalovaného s dohodou o tom, že odůvodnění není třeba podle § 25 odst. 2 rozhodčího zákona – žádnou takovouto dohodu s rozhodcem, se žalobcem, ani s nikým jiným žalovaný neuzavřel, neuzavírá a ani uzavřít nehodlá. Žalovaný dále trvá na ústním projednání věci v souladu s rozhodčím zákonem.

 

 

  1. Ačkoli žalovaný deklaruje, že neuznává toto rozhodčí řízení, ani pravomoc rozhodce, z procesní opatrnosti zprošťuje mlčenlivosti všechny osoby vystupující v tomto sporu jako rozhodce v souladu s ustanovením § 6 rozhodčího zákona.

 

 

VII.

Odpovědnost rozhodce a Unie

 

Jak rozhodce, tak Unie jsou soukromoprávními osobami, které za svou činnost nesou plnou právní odpovědnost. V případě, že v důsledku postupu rozhodce nebo Unie v rozporu s právními předpisy dojde ke vzniku škody na straně žalovaného, bude žalovaný dovozovat všemi dostupnými právními prostředky jak odpovědnost Unie, tak i osobní odpovědnost rozhodce, a to prostředky práva soukromého i veřejného, a domáhat se náhrady utrpěné škody. To platí zejména v souvislosti s namítaným nedostatkem pravomoci rozhodce a provázáním rozhodce a Unie se žalobcem.

 

Žalovaný je přesvědčen, že činnost žalobce, resp. osob jednajících jeho jménem, realizovaná v souvislosti se sjednáváním „Balíčku KOMPLET“ a vymáháním pohledávek z této činnosti, naplňuje znaky některých trestných činů a je jednáním v rozporu s pravidly poctivého obchodního styku a s dobrými mravy, včetně dobrých mravů hospodářské soutěže; napomáhání takovému jednání není přípustné.

 

Závěrem mi dovolte, abych vyjádřil svou osobní lítost nad tím, že Vám obecné morální zásady nebrání se na tomto neseriózním postupu osobně podílet.

 

 

 

 

podpis

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář