Stránky pro boj s nekalými obchodními praktikami

Plný text ke stažení zde.

Červeně označený text nahraďte vlastním

*****************************************************************************************************

titul, jméno a příjmení rozhodce

ulice a číslo popisné

PSČ a město

Unie pro rozhodčí a mediační řízení ČR, a.s.

k rukám titul, jméno a příjmení, rozhodce

Mlýnská 326/13

602 00 Brno

ke sp. zn.: 00/00/000

DOPORUČENĚ NA DODEJKU!

V místo dne datum

Žalobce: EO servis, s.r.o.

se sídlem Václavkova 1, 615 00 Brno, IČ: 27707296

zapsaný v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Brně, oddíl C, vložka č. 53489

Žalovaný: vaše jméno a příjmení, případně titul

se sídlem vaše adresa, IČ: ….........

zapsaný v živnostenském / obchodním rejstříku v místo

rozhodčí řízení o žalobě o zaplacení doplnit částku,- Kč s příslušenstvím

Vyjádření žalovaného k rozhodčí žalobě

Rozhodčí žaloba

Dne doplnit datumobdržel žalovaný sdělení společnosti Unie pro rozhodčí a mediační řízení ČR, a.s., resp. jí určeného rozhodce (dále též jen „rozhodce“), o zahájení rozhodčího řízení s výzvou, aby se k této žalobě vyjádřil.

Jelikož si žalovaný není jist, zda ho obdržel úplné, neboť není s to vyloučit výpadky ve fungování e-mailové pošty a webové služby, žádá proto tímto rozhodce, aby mu veškeré písemnosti a listiny zasílal výlučně poštou na shora uvedenou adresu žalovaného.

Námitka nedostatku pravomoci rozhodce

Žalovaný v prvé řadě namítá neexistenci pravomoci rozhodce rozhodovat v rozhodčím řízení a vést ho. Rozhodčí doložka mezi žalovaným a žalobcem nikdy nebyla platně uzavřena.

(Smlouva uzavřená mezi žalobcem a žalovaným je neplatná)

Smlouva, kterou podle žaloby měli uzavřít žalobce a žalovaný, je neplatná, a to jednak v důsledku uvedení žalovaného v omyl, kterého se žalovaný dovolal, jednak v důsledku rozporu smlouvy s dobrými mravy a s pravidly poctivého obchodního styku (podrobně viz níže). Neplatná je tedy i rozhodčí doložka a rozhodce tudíž nemá pravomoc ve věci rozhodnout.

(Rozhodčí doložka nebyla uzavřena v zákonem předepsané formě)

Podle § 3 odst. 1 rozhodčího zákona (zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů), musí být rozhodčí smlouva uzavřena písemně, jinak je neplatná. Písemná forma je zachována i tehdy, je-li rozhodčí smlouva sjednána telegraficky, dálnopisem nebo elektronickými prostředky, jež umožňují zachycení jejich obsahu a určení osob, které rozhodčí smlouvu sjednaly.

Požadavky na uzavření rozhodčí smlouvy „elektronickou cestou“ jsou obdobné požadavkům na písemnou formu právních úkonů pro tyto případy. Z ustanovení § 40 odst. 4 občanského zákoníku totiž vyplývá, že písemná forma je zachována, je-li právní úkon učiněn telegraficky, dálnopisem nebo elektronickými prostředky, jež umožňují zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila.

Toto ustanovení je však jednoznačně interpretováno tak, že k písemné formě smlouvy nepostačuje např. prostý e-mail zaslaný elektronickou poštou, bez příslušného podpisu podle zákona o elektronickém podpisu¹, nebo dokonce jen kliknutí na webové stránce. Smlouva mezi stranami tohoto konkrétního sporu přitom byla uzavřena právě elektronicky, na základě kliknutí na odkaz na webových stránkách žalobce, bez jakkoliv ověřeného či zaručeného podpisu žalovaného.

Právní teorie i judikatura dovozují, že k tomu, aby byl naplněn požadavek písemnosti, je nutné elektronický dokument podepsat elektronicky podle zvláštních předpisů. Nelze konstituovat písemnost právního úkonu jenom na možnosti určení jednající osoby v konkrétním jednotlivém případě použití elektronického dokumentu, např. v důsledku předchozího styku nebo e-mailové adresy či telefonního čísla (e-mail, chat, ICQ, kliknutí), pokud dokument není elektronicky podepsán. Pokud se nejedná o písemný právní úkon u listiny, ke které je pouze připojeno na stroji napsané jméno a příjmení nebo připojené razítko, nemělo by to platit obecně ani v případě použití elektronických prostředků. Napojení na konkrétní osobu by proto mělo být silnější než formální označení subjektu a místa či zdroje odeslání. Zákon o elektronickém podpisu představuje úpravu provádějící § 40 odst. 4 občanského zákoníku, pokud jde o požadavek identifikace osoby. Jestliže má mít právní úkon učiněný elektronickými prostředky písemnou formu, měl by být elektronicky podepsán podle zákona o elektronickém podpisu; to platí ve stejné míře i pro uzavření rozhodčí smlouvy podle rozhodčího zákona.

Uzavírání smluv v prostředí Internetu získává neustále jiný rozměr než v prostředí reálného světa. Hlavní odlišnost spočívá v poměrně diskutabilní ověřitelnosti a závaznosti souhlasu jednotlivých stran s obsahem smlouvy a ověřitelnosti reálné existence jednotlivých smluvních stran. Jestliže je podle rozhodčího zákona nutné, aby bylo z uzavřené smlouvy patrné, co se sjednává a kdo to sjednává, lze snadno využít elektronického podpisu, jelikož u něj je zajištěna nepopiratelnost a vazba na konkrétní reálně existující fyzickou či právnickou osobu, stejně tak na konkrétní podobu smlouvy podepsanou elektronickým podpisem. Elektronickým podpisem se rozumí údaje v elektronické podobě, které jsou připojené k datové zprávě nebo jsou s ní logicky spojené, a které slouží jako metoda k jednoznačnému ověření identity podepsané osoby ve vztahu k datové zprávě [§ 2 písm. a) zákona o elektronickém podpisu]. Zákon č. 440/2004 Sb., kterým byl novelizován zákon o elektronickém podpisu, připojil v definici elektronického podpisu požadavek jednoznačného ověření. To lze chápat jako odpověď na diskusi, zda prostý e-mail a k němu připojené jméno a příjmení splňuje požadavek zachycení obsahu rozhodčí smlouvy a určení osob, které ji sjednaly.

Z odborné literatury lze citovat např. následující: „Stěží za průkazný bychom mohli brát návrh hlavní smlouvy obsahující rozhodčí doložku či rozhodčí smlouvu, která je zaslána emailem nebo vystavena na Internetu jako webová stránka. Nikde zde není patrná zákonem vyžadovaná písemná forma, a to ani písemná forma návrhu, který by byl odsouhlasen druhou stranou elektronicky, nehledě k tomu, že elektronická forma, se kterou zákon počítá, je poměrně snadno změnitelná, jak během transferu tak přímo u příjemce, tudíž je narušena i zákonem požadovaná průkaznost samotného obsahu. Pokud bychom nad tímto přivřeli oči, nelze už zcela jistě přivřít oči nad skutečností, že elektronicky podaný souhlas druhé smluvní strany nelze považovat za závazný, jelikož by bylo téměř nemožné zvláště v oblasti Internetu dokázat, že souhlas byl udělen oprávněným zástupcem smluvní strany, a že nejde jen o podvrh, který měl možnost např. emailem zaslat kdokoliv, kdo měl povědomí o nutnosti souhlas poskytnout a také o formě souhlasu, což u volně dostupných, paušálně uzavíraných vzorových smluv není problém odhadnout. Ještě děsivější je vznik situace, kdy je něčím jménem uzavřena smlouva obsahující rozhodčí doložku, pokud jde o tzv. "click-through" ("klikací") smlouvy, kde stačí po vyplnění formuláře požadujícím osobní údaje stisknout tlačítko "Souhlasím", před kterým najdeme odkaz na smluvní podmínky, jež většinou ani není nutné přečíst. Vznikla by tak situace, kdy by mohl kdokoliv osobních údajů dané osoby/firmy znalý uzavřít jejím jménem smlouvu, která by účastníka smlouvy zároveň zbavila možnosti obrátit se na obecný soud a donutila by ho absolvovat rozhodčí řízení a podrobit se jeho výsledku.²“

Namístě je přihlédnout i k účelu ustanovení § 3 rozhodčího zákona. Tímto účelem bezesporu bylo poskytnout ochranu před zneužíváním rozhodčího řízení a připustit rozhodčí řízení jenom v těch případech, kdy není pochybností o tom, kdo rozhodčí smlouvu uzavřel a jaký měla konkrétní obsah. To však u uzavření smlouvy pouhým kliknutím na tzv. webové stránce zaručit nelze. Je třeba si uvědomit, že rozhodčí řízení, jehož mandát vyplývá z uzavření rozhodčí doložky, je v majetkových sporech velmi silným nástrojem, a pokud rozhodce rozhodne vůči nějaké straně nespravedlivě, ale postup bude mít formu dle litery zákona, nemá tato strana možnost odvolání se. Pokud má dojít k vyloučení působnosti obecných soudů, je existence jasné a nezpochybnitelné podoby rozhodčí smlouvy resp. rozhodčí doložky a nezpochybnitelného souhlasu smluvních stran extrémně důležitá.

Ostatně i podle § 11 odst. 4 tzv. „jednacího řádu rozhodčího řízení vedeného rozhodci sdruženými u Unie pro rozhodčí a mediační řízení ČR, a.s.“ je žalobce povinen k rozhodčí žalobě připojit ověřenou kopii listiny, ze které vyplývá založení pravomoci Rozhodce (listina obsahující rozhodčí smlouvu), případně jiným hodnověrným způsobem uzavření rozhodčí smlouvy doložit; k tomu však v daném případě nedošlo. Rozhodčí doložka je proto v důsledku nedodržení zákonem požadované formy neplatná (§ 3 rozhodčího zákona, § 40 odst. 1 občanského zákoníku) a rozhodce tudíž nemá pravomoc ve věci rozhodnout.

Platnost rozhodčí smlouvy nelze dovozovat ani z jakéhokoli písemného dodatku, neboť návrh smlouvy hlavní, jejíž údajnou součástí měla být rozhodčí doložka, nebyl jednak písemný, jak vyžaduje § 3, odst. 2) Zákona č. 216/1994 Sb. a jednak nebyl přijat způsobem ze kterého by byl patrný můj souhlas s obsahem rozhodčí smlouvy

(Neplatný způsob určení rozhodce)

Dalším důvodem neplatnosti rozhodčí doložky je neplatnost ustanovení rozhodčí doložky, podle které má být rozhodce určen předem určenou soukromou společností (Unií pro rozhodčí a mediační řízení ČR, a.s.), jež se specializuje právě na tuto činnost a na administraci rozhodčích řízení. Rozhodčí zákon stanoví, že k rozhodnutí sporu podle tohoto zákona je možné dohodnout příslušnost stálého rozhodčího soudu nebo rozhodce. Znění zákona stanoví, že smlouva pak musí stanovit způsob určení rozhodce. Toto znění zákona ovšem není možné vykládat tak, aby byl popřen zcela účel zákona, který má vytvořit právní předpoklady pro vznik nezávislé rozhodovací činnosti. Způsob určení rozhodce tedy nemůže být zcela libovolný a není možné způsob určení volit tak, aby byl v rozporu s účelem zákona.

Rozhodčí zákon rozlišuje jednak stálé rozhodčí soudy, na jejichž vznik a činnost klade poměrně jasná kriteria (založení zákonem), a jednak umožňuje volbu rozhodce ad hoc, přičemž taková volba by se měla opírat o srozumění obou stran s takovou volbou. Prostor zákona pro pozdější určení rozhodce ad hoc je pak limitován nezbytnou nestranností rozhodce ve vztahu k účastníkům sporu na straně jedné a nezbytnou individualizací této volby, která je dána odlišností od stálého rozhodčího soudu, na straně druhé. Veřejnoprávní zákonná licence pro provoz stálého rozhodčího soudu je takovým právním statkem, který je nenahraditelný cestou soukromoprávní, protože jejím důsledkem je institucionalizovaný výkon moci, jíž se později dostává státem konstatovaného posvěcení exekučního titulu, přičemž důsledky posuzované činnosti je třeba hodnotit věcně a fakticky nikoliv formálně, protože otázka výkonu státní moci na základě zákona podle ustanovení čl. 2 odst. 3 Ústavy je třeba posuzovat z hlediska zájmu na ochraně před zásahy do svobody jednotlivců. Nelze tedy několika soukromoprávními úkony vytvořit srovnatelné právní prostředí, které by vytvořilo funkčně obdobné prostředí jako stálý rozhodčí soud, jehož funkčnost je dána především vlastní pravomocí vydávat statuty (řády) a vést seznamy rozhodců a definovat pravidla pro určování rozhodců. Rozhodčí doložka byla stanovena tak, že rozhodce vybere subjekt soukromého práva, který vede seznamy rozhodců a který si pro účely rozhodčí činnosti vydává vlastní řády (jednací a poplatkový). Fakticky tak vytváří simulaci stálého rozhodčího soudu, aniž by k tomu měl zákonné zmocnění.

Z tohoto důvodu je rozhodčí doložka, která tyto skutečnosti přímo obsahuje, neplatná, což je i tento případ.

V tomto případě je také důvodem neplatnosti rozhodčí doložky i skutečnost, že výběr rozhodce, stejně jako způsob vedení seznamu rozhodců, jsou zcela netransparentní a nepřezkoumatelné. Seznam nebyl až do zahájení rozhodčího řízení veden veřejně a způsob výběru není znám a není kontrolován, tak jak je tomu v případě soudů, kde je možné z knih došlé pošty ověřit nápad na jednotlivé senáty a samosoudce. Zákon sám stanoví poměrně přísná kriteria náhradního stanovení rozhodců, které v případě nezbytnosti provádí soud. Ze způsobu jejich stanovení a výběru náhradního rozhodce lze dovodit, že natolik arbitrární způsob určení rozhodce, který zvolila rozhodčí doložka a jí zmíněný jednací řád, je podle zákona nepřípustný.

(Není prokázáno, zda všeobecné obchodní podmínky žalobce obsahovaly rozhodčí doložku)

Žalovaný si ani není vědom toho, že by všeobecné obchodní podmínky žalobce zahrnovaly jakoukoliv rozhodčí doložku, tím spíše pak rozhodčí doložku, podle které by měl být rozhodce určen žalovanému osobně zcela neznámou soukromou společností Unie pro rozhodčí a mediační řízení ČR, a.s. (dále též jen „Unie“), a je přesvědčen, že obchodní podmínky, které mu byly zpřístupněny, takovou doložku ani nezahrnovaly. Z listin předložených žalobcem není průkazné, jaké obchodní podmínky byly předloženy právě žalobci a jaký byl obsah právě těch obchodních podmínek, které žalobce zpřístupnil žalovanému. Z webových archívů je taktéž patrné, že žalobce měnil soubor s VOP na svém webu i po uzavření smlouvy, např. 28.11.2007. Důkazní břemeno v tomto směru plně tíží žalobce.

(Obsah rozhodčí doložky není jednoznačně zřejmý)

Podstatná část obsahu rozhodčí doložky má být podle žaloby určena odkazem (elektronicky dostupných) všeobecných obchodních podmínek žalobce na internetovou stránku Unie, zejména na jednací řád Unie. Z dokumentů publikovaných na internetových stránkách Unie je však zřejmé, že jsou vydány až po datu, kdy mělo dojít ke sjednání rozhodčí doložky (např. jednací řád je datován dnem 20. 10. 2008). Podle názoru žalovaného není v žádném případě možné, aby třetí osoba, kterou Unie je, měnila jednostranně obsah rozhodčí doložky prostřednictvím jednostranných změn pravidel, podle kterých má rozhodčí řízení probíhat; to platí tím spíše, že Unie není stálým rozhodčím soudem ve smyslu rozhodčího zákona. Obsah pravidel Unie k údajnému datu sjednání rozhodčí doložky nelze zpětně jednoznačně identifikovat, a ačkoli jej Unie nyní (poté co byla tato skutečnost napadána) již veřejně publikuje, není žádným certifikovaným způsobem možno ověřit pravost údajných předchozích verzí. I z tohoto důvodu je tedy namístě považovat rozhodčí doložku za neplatnou.

Důkaz: Dokumenty publikované Unií (jednací řád, ceník, nařízení o nákladech rozhodčího řízení)

Obsah trestního spisu č.j.: PJM-683/TČ-2008-03– nechť rozhodce provede tento důkaz prostřednictvím soudu podle § 20 odst. 2 rozhodčího zákona

„Počáteční“, oslovující e-mail od žalobce a e-mail potvrzující, že objednávka byla již uskutečněna telefonicky

Výtisk webového archivu s vyznačeným datem změny VOP na webu žalobce

S výhradou důkazů dalších

Námitka podjatosti rozhodce, námitka podjatosti Administrátora

V předmětném rozhodčím řízení má mimořádnou roli Unie, která fakticky odpovídá roli stálého rozhodčího soudu (byť ten může být zřízen pouze zákonem). Žalovaný tak namítá nezákonnost činnosti Unie v rámci rozhodčího řízení.

Především ale namítá podjatost rozhodce, a to právě pro jeho vztah a vztah Unie k žalobci.

Podle § 10 odst. 6 tzv. „jednacího řádu rozhodčího řízení vedeného rozhodci sdruženými u Unie pro rozhodčí a mediační řízení ČR, a.s.“ může procesní úkony v rozhodčím řízení provádět i tzv. Administrátor. Žalovaný tímto vznáší námitku podjatosti i vůči Administrátorovi.

Významný důvod vzbuzující oprávněné pochybnosti o nepodjatosti rozhodce, Unie a Administrátora představuje vytvoření takových hospodářských vztahů, které zakládají institucionální podjatost Unie a rozhodců na jejím seznamu. Žalobce sjednává identické rozhodčí doložky ve většině svých obdobných smluv (resp. nejspíše ve všech – jednoznačný závěr v tomto ohledu komplikuje mnohost znění obchodních podmínek žalobce i komplikovaná doložitelnost jejich obsahu v tom kterém případě), přičemž všechny jsou ve prospěch Unie. Rozhodci jsou za svou činnost odměňováni podle množství sporů a jejich odměňování je na rozhodcovské činnosti závislé, přičemž tuto úvahu lze vést ve vztahu k celé „rozhodcovské společnosti“ tvořící jeden funkční celek.

V rozhodovací činnosti se mohou objevit otázky, které jsou právně sporné a mohou výrazně ovlivnit hospodářský zisk žalobce; jsou to ty otázky, které jsou rozebrány v argumentaci tohoto vyjádření (jedná se mj. i o námitku neplatnosti rozhodčí doložky). Pokud by rozhodci tyto otázky rozhodovali tak, že by jejich závěry nebyly zcela v souladu s představou, s jakou byly sestavovány smlouvy, o které se opírají žaloby, tak by pro žalobce bylo dlouhodobě výhodnější se obrátit na jiného rozhodce nebo jejich skupinu, kteří zaujímají shodný výklad práva. Rozhodcovských skupin a rozhodců je více a mnohé z nich vykazují různou míru organizace a ve vztahu k sobě jsou z dlouhodobého hlediska v konkurenčním postavení. Faktickým subjektem, který definuje, kdo je rozhodcem, je v tomto případě žalobce, protože ten sestavuje znění rozhodčí doložky ve své formulářové smlouvě (take it or leave it). Tato volba rozhodce, potažmo rozhodčího centra, na straně jedné a konkurence mezi centry a rozhodci na straně druhé je pak faktorem, který činí rozhodce existenčně závislé na žalobcích a nikoliv na žalovaných.

Obdobný vztah také pak vzniká mezi společností a rozhodcem v otázkách vedení seznamu a výběru k rozhodnutí jednotlivých sporů. Tato skutečnost je také hlavním důvodem, proč zákon zakazuje vznik samovolných rozhodčích center, protože jejich existence v tržním prostředí vylučuje dlouhodobou nezávislost, která může být podložena pouze autoritou zákona, jenž stálý rozhodčí soud vytvoří. Situace, kdy by měl rozhodovat rozhodce jmenovaný Unií, je naprostým výsměchem zásady nezávislého projednání a rozhodnutí sporu, kterou konečně zákon o rozhodčím řízení zakotvuje a která nachází svůj obraz právě v zásadě spravedlivého procesu, který musí být v každém případě aplikován i v řízení před rozhodci. Řízení, vedené Unií a jí jmenovaným rozhodcem o předmětné rozhodčí žalobě, a priori nemůže být nestranné.

Absenci nestrannosti rozhodce a Unie dokládají i další ekonomické a personální vazby, které se žalovanému v tomto okamžiku podařilo dohledat.

Mezi tzv. TOP FIRMAMI (jedná se zřejmě o nejlepší „inzerenty“) na stránkách žalobce www.eocentrum.cz se nachází společnost MONTESCO, spol. s.r.o. jejímž jednatelem a v současné době jediným společníkem je podle obchodního rejstříku Mgr. Robert Waschka (r. č. 681211/0008). Jedná se o stejného Mgr. Roberta Waschku (stejné rodné číslo), který je členem představenstva Unie, která je podle obchodních podmínek předložených žalobcem uvedena jako jediný možný subjekt, který má ve sporech žalobce s klienty určovat jediného rozhodce. Společnost MONTESCO, spol. s r.o. je také zadavatelem absolutní většiny pohledávek nabízených k prodeji na portálu www.eocentrum.cz.

Společnost EEG s.r.o., jejímž jednatelem a největším společníkem je Karel Hájek (r. č. 680419/1603), který je zároveň předsedou představenstva Unie, provozuje stránky www.opendir.cz.

Na těchto internetových stránkách je umístěn přímý odkaz na internetové stránky žalobce www.eocentrum.cz. Tento portál žalobce je podle internetového vyhledávače Google (www.google.com) odkazován na jiných stránkách velmi zřídka – to lze ověřit využitím tzv. "Pokročilého vyhledávání" na vyhledávači Google, kdy se do kolonky "Odkazy" uvede www.eocentrum.cz - kromě vlastní stránky žalobce se jedná o jedinou stránku, která na www.eocentrum.cz přímo odkazuje.

Ověřováním pravosti VOP a ceníku, stejně jako neměnnosti jejich znění na webu žalobce je smluvně pověřena společnost SAVVY s.r.o., jejíž jednatel Zdeněk Lukeš byl až do konce roku 2007 členem představenstva Unie pro rozhodčí a mediační řízení. V průběhu trestního řízení i v průběhu jednání civilního soudu bylo dostatečně prokázáno, že tzv. ověřování VOP a ceníku není nijak certifikováno a jeho důkazní hodnota je tak nulová.

Žalovaný je proto toho názoru, že jeho pochybnosti o nepodjatosti rozhodce a dalších zúčastněných osob jsou natolik oprávněné, že vylučují možnost jejich další účasti v tomto rozhodčím řízení.

Skutečnosti uvedené v předchozím textu zpochybňují taktéž rovné postavení stran a plnou příležitost k uplatnění práv žalovaného v tomto sporu, vyžadované § 18 Zákona č. 216/1994 Sb.

Důkaz: Viz důkazy uvedené shora

Výpis z obchodního rejstříku Unie

Výpis z obchodního rejstříku společnosti MONTESCO, spol. s r.o.

Výpis z obchodního rejstříku společnosti SAVVY s.r.o.

Výpis z obchodního rejstříku EEG s.r.o.

Internetové stránky www.eocentrum.cz – inzerce společnosti MONTESCO, spol. s r.o., pohledávky nabízené MONTESCO, spol. s r.o.

Odkaz na stránky žalobce na www.opendir.cz, výpis vyhledávání z www.google.cz

S výhradou důkazů dalších

Neexistence nároku žalobce

Výše uvedené skutečnosti, především nedostatek pravomoci rozhodčího soudu, brání tomu, aby bylo rozhodčí žalobě vyhověno.

Pro úplnost však žalovaný uvádí i následující hmotněprávní obranu; činí tak z procesní opatrnosti, pokud by rozhodce nevzal v potaz námitku nedostatek své pravomoci:

(Neplatnost smlouvy mezi stranami v důsledku uvedení žalovaného v omyl)

Tvrzení o existenci pohledávky žalobce za žalovaným je nesprávné, neboť žádná pohledávka žalobce vůči žalovanému neexistuje.

Objednávku akce tzv. „BALÍČEK KOMPLET“, který měl zahrnovat celou škálu služeb na žalobcem provozovaném portálu EO Centrum na adrese www.eocentrum.cz, žalovaný učinil na základě nevyžádaného telefonického kontaktu ze strany žalobce, který tento učinil svým jménem (jménem svého portálu) prostřednictvím společnosti, která pro žalobce zajišťovala telefonické kontaktování a získávání zákazníků (Quality Brands, s.r.o.), a na základě následného e-mailu (zprávy elektronické pošty) zaslané jménem žalobce. Za osoby, které žalobce použil ke své činnosti, nese žalobce plnou právní odpovědnost – je zcela nepodstatné, zda žalobce oslovil žalovaného přímo svými zaměstnanci či členy orgánů, anebo prostřednictvím zástupce, navíc osoba stojící mimo tento systém neměla žádnou šanci tyto vazby odhalit.

Osoba, která za žalobce žalovaného telefonicky kontaktovala, žalovanému výslovně sdělila, že služby žalobce na dobu dvou let v rámci tzv. balíčku „KOMPLET“ lze získat za celkovou cenu 1.250,- Kč + DPH. Uvedená cena byla jasně a srozumitelně odvozena od ceny na trhu obvyklé a to zejména s využitím informace o dotacích z fondů EU tomuto projektu. Tato osoba žalovaného rovněž ubezpečila, že po něm ze strany žalobce po dobu uvedených dvou let nebudou požadovány žádné další platby, ledaže by si objednal speciální nabídku z ceníku žalobce. Stejné skutečnosti vyplývají i z e-mailové zprávy, kterou žalobce žalovanému zaslal.

Skutečnost, že cena ve výši 1.250,- Kč + DPH byla prezentována jako konečná na dobu dvou let a že byla zamlčena jakákoliv informace o nějakém měsíčním „udržovacím“ poplatku, který je o 4800% vyšší než jediná prezentovaná složka ceny, mohou potvrdit jak stovky dalších podvedených klientů žalobce, tak i zástupci společnosti Quality Brands, s.r.o., IČ: 276 87 198, se sídlem Brno-střed, Mečová 335/10, PSČ 602 00, která pro žalobce zajišťovala kontaktování potenciálních zákazníků. Zároveň existují záznamy telefonických hovorů, které tuto skutečnost přímo dokazují (tyto záznamy jsou součástí trestního spisu).

Je nepochybně pravdou, že žalovaný jako podnikatel by měl vynakládat při sjednávání smluvních vztahů určitou vyšší míru pečlivosti, nežli např. spotřebitel. V daném případě však míra pečlivosti, se kterou se žalovaný věnoval sjednávání vztahu se žalobcem, plně odpovídala a byla zcela přiměřená základnímu předpokladu, který uvedl žalobce (osoba, která jeho jménem žalovaného kontaktovala), totiž že se jedná o vztah zcela bagatelní, kdy roční hodnota plnění měla činit pouze 625,- Kč (1.250,- Kč za dva roky). Jestliže to byl právě žalobce, komu lze přičítat uvedení žalovaného v omyl ohledně výše plnění, nese právě on plnou odpovědnost za to, že žalovaný z této skutečnosti vycházel, a to nejenom z hlediska samotného obsahu smluvního vztahu, ale i z hlediska míry pozornosti, kterou žalovaný sjednání takového vztahu věnoval. Není ani povinností podnikatele vycházet i u sebemenších obchodů z předpokladu, že ho druhá strana chce nepoctivým jednáním podvést.

Z uvedeného sdělení žalobce o konečnosti uvedené ceny, které pro žalovaného bylo zcela zásadní, žalovaný při realizaci internetové objednávky vycházel.

Při objednávce služeb žalobce byl žalovaný žalobcem rovněž ujištěn, že se jedná o celoevropský projekt realizovaný s podporou orgánů Evropských společenství a že jeho prostřednictvím budou mít k námi poskytovaným službám přístup podnikatelé z celé Evropské unie. Ani tato skutečnost se nezakládá na pravdě, jak bylo ověřeno písemnou odpovědí ministerstva financí a Ministerstva pro místní rozvoj. Z korespondence s těmito úřady dále vyplývá, že žalobce navzdory tomu, že prezentoval sám sebe jako příjemce dotací z fondů EU, o tyto dokonce nikdy ani nepožádal.

Webové stránky www.eocentrum.cz neměly až do jara 2008, kdy již věc půl roku šetřila Policie ČR, jinou než českou jazykovou verzi, takže lze o jejich využitelnosti v rámci evropského prostoru úspěšně pochybovat (možnost volného přístupu k české verzi internetových stránek žalobce ani kvalita dodatečných jazykových úprav na tomto závěru nic nemění).

I v tomto významném ohledu byl tedy žalovaný uveden žalobcem v omyl.

S ohledem na výše uvedené lze konstatovat, že žalobce uvedl žalovaného v omyl, a to dokonce úmyslně. Smlouva uzavřená v omylu je neplatná (§ 49a občanského zákoníku); tuto neplatnost žalovaný vůči žalobci namítl při svém prvním úkonu ve věci dne doplnit datum při osobním / telefonickém jednání a namítá ji vůči žalobci i vůči rozhodci i tímto svým podáním.

(Rozpor smlouvy s dobrými mravy a pravidly poctivého obchodního styku)

„Smlouva“ uzavřená mezi žalovaným a žalobcem je rovněž absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy a s pravidly poctivého obchodního styku.

Adresáti nabídek žalobce byli v rámci telefonické a e-mailové akvizice uváděni úmyslně v omyl a samotný formulář na internetových stránkách žalobce je koncipován tak, aby je v tomto omylu pouze utvrdil; kromě uvedeného žalobce upozorňuje na naprosto atypickou a neseriózní možnost způsobu prohlížení obchodních podmínek žalobce, která spočívá v jejich rolování po čtyřech řádcích psaných velmi drobným písmem s absencí zalamování řádků.

Odměna ve výši požadované ze strany žalobce za poskytované „služby“ je v daných případech spíše neobvyklá a nepochybně zcela nepřiměřená. Její hodnota je zcela minimální a neodpovídá ani poplatku ve výši 1.250,- Kč za období dvou let (řada jiných obdobných portálů však ani za obdobné služby žádnou úplatu nevyžaduje).

Dále je vhodné uvést podrobnější popis toho, co jste dělali bezprostředně po zjištění skutečnosti, že jste byli podvedeni, například takto:

Poté, co žalovaný obdržel první „Výzvu k platbě“ na částku o které je přesvědčen, že ji nikdy nesjednal, tuto částku vzhledem k okamžité důkazní nouzi uhradil. Neprodleně kontaktoval žalobce telefonicky a sjednal osobní schůzku v prostorách firmy EO Servis s.r.o. v Brně. Jednání proběhlo dne …....... za účasti jednatele společnosti p. Lukáše Jurenky a za přítomnosti p. Petra Dohnala. Žalovaný oznámil přítomným ústně, že při sjednávání smluvního vztahu jednal v omylu, jehož příčiny spatřuje právě na straně žalobce a proto se dovolává neplatnosti smluvního vztahu. Žalobce odmítl smlouvu zrušit nebo alespoň okamžitě smluvní vztah formou dohody smluvních stran ukončit a vyvíjel vůči žalovanému aktivity, které žalovaný vnímal jako nepřípustný a nevybíravý nátlak. Žalovanému byla opakovaně sdělována nepravdivá informace, že je jediným nespokojeným zákazníkem žalobce a že má žalobce několik tisíc spokojených zákazníků, kteří požadovanou cenu dobrovolně hradí. Zároveň žalovanému vyhrožoval bezprostředním zápisem jeho firmy do registrů dlužníků, což byla s ohledem na podnikatelskou činnost žalovaného okolnost, která mohla žalovanému způsobit nemalé škody. Žalobce taktéž ujišťoval žalovaného, že nemá smysl se proti praktikám žalobce bránit, neboť spor vedený vůči němu nemůže vyhrát. Zároveň žalobce kromě sdělování záměrně nepravdivých informací cíleně uváděl žalovaného do časové tísně, aby jej přesvědčil k podpisu dodatku ke smlouvě, což žalovaný pod výše uvedeným nepřípustném nátlakem, v časové tísni a v dalším omylu vyvolaném žalobcem nakonec učinil. Žalobce si byl dobře vědom, že žalovaný nemá právnické vzdělání ani zkušenosti pracovníka zpravodajských služeb a že není způsobilý si vlastními prostředky a s využitím vlastních schopností opatřit v krátkém čase informace, které by mu umožnily se těmto nekalým obchodním praktikám účinně bránit.

Další osobní / telefonické jednání mezi žalobcem a žalovaným proběhlo dne …........... ve stejných prostorách opět za účasti pánů Lukáše Jurenky a Petra Dohnala. Setkání bylo vyžádáno ze strany žalovaného po obdržení druhé „Výzvy k platbě“ s naprosto stejným požadavkem na okamžité ukončení smluvního vztahu. Současně žalovaný upozornil žalobce na chybný způsob vystavování účetních dokladů, které dle názoru žalovaného odporují Zákonu č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty. Oba zástupci žalobce vyjádřili jasnou neochotu cokoliv na smluvním vztahu měnit. O svých účetních metodách tvrdili, že jsou pod kontrolou daňového poradce. Žalovaný na základě dalšího neúspěšného jednání se žalobcem platbu dle druhé výzvy k platbě dne …........ uhradil.

Žalovaný podal po neúspěšné snaze přesvědčit žalobce o anulování smluvního vztahu z důvodu omylu dne …........ na Policii ČR, Městském ředitelství PČR Brno, Odboru hospodářské kriminality trestní oznámení na neznámého pachatele (K č.j.: MRBM-18976/tč-02-2007) pro podezření ze spáchání trestného činu podvodu podle § 250 trestního zákona, neboť nabyl přesvědčení, že uvedení v omyl ze strany žalobce bylo úmyslné.

Výše uvedený test si pochopitelně upravte dle vlastní situace – toto je jen příklad.

Podle informací, které má žalovaný k dispozici z médií a přímo či zprostředkovaně od několika stovek žalobcem stejně poškozených osob, je způsob používaný žalobcem prakticky totožný i u ostatních jeho klientů. Žalovanému je známo, že všichni jím přímo či zprostředkovaně oslovení klienti se cítí podvedeni, naopak není mu známo, že by se podařilo dohledat osobu, která od samého počátku vědomě a dobrovolně souhlasila s celkovou cenou ve výši nejméně 61250,- Kč za služby žalobce.

Podle § 265 obchodního zákoníku výkon práva, který je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, nepožívá právní ochrany. Podle § 39 občanského zákoníku je neplatný ten právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. V obou případech se přitom jedná o neplatnost absolutní, s účinky ex tunc. I tyto skutečnosti tedy vylučují existenci jakékoliv pohledávky žalobce vůči žalovanému.

(Neurčitost obchodních podmínek žalobce)

Žalovaný se na základě průběhu trestního řízení důvodně domnívá, že žalobce uveřejnil v různých obdobích na svých webových stránkách minimálně dvoje různé obchodní podmínky, které obsahovaly odchylný text; rozdíl mj. spočívá právě v úpravě tzv. měsíčního udržovacího poplatku, když starší verze tento poplatek nezmiňovala. Tato skutečnost mj. dokládá snahu žalobce uvést jeho klienty v omyl.

I aktuálně publikované všeobecné obchodní podmínky žalobce a ceník této společnosti, na které žaloba odkazuje, obsahují vzájemný rozpor, který vede k jejich neurčitosti a tudíž i neplatnosti, a to minimálně v otázce tzv. udržovacího poplatku, jehož se žalobce žalobou domáhá. Ustanovení odstavce 4.2.6. obchodních podmínek hovoří o „měsíčním udržovacím poplatku“, avšak ceník tuto položku neuvádí. Ceník aktuálně položku „měsíční udržovací poplatek“ neobsahuje a ani ji neobsahoval, nelze tedy ověřit, za jaké období či za jaké služby má být placen. Zahrnutí „udržovacího poplatku“ v rámci ceníku mezi platby za speciální služby rovněž navozuje dojem, že se jedná o poplatek za určitou speciální službu. Pro klienta se tudíž logicky nabízí, že položka „měsíční udržovací poplatek“ nebyla do ceníku zařazena proto, že se v rámci akce „BALÍČEK KOMPLET“ nehradí, což je i v souladu s obsahem telefonického rozhovoru mezi žalovaným a osobou nabízející služby žalobce.

Podle obchodního zákoníku jdou eventuální interpretační nejasnosti v obsahu všeobecných podmínek k tíži žalobce jakožto jejich autora. Projev vůle, který obsahuje výraz připouštějící různý výklad, je třeba v pochybnostech vykládat k tíži strany, která jako první v jednání tohoto výrazu použila (§ 266 odst. 4 obchodního zákoníku). „Udržovací poplatek“, resp. „Měsíční udržovací poplatek“ tedy nelze interpretovat způsobem, kterým tak činí žalobce, neboť to byl právě žalobce, kdo tento nejasný termín použil jako prvý.

(Neexistence nároku žalobce na doplacení platby za zbývající období trvání smlouvy)

Žalobce se domáhá celé jím požadované částky s poukazem na ustanovení č. 5 odst. 5.3. obchodních podmínek žalobce, které uvádí, že v případě prodlení „zadavatele“ s úhradou jakékoliv platby se stávají splatnými veškeré jím dosud nesplatné a neuhrazené platby splatnými. I kdybychom však připustili existenci nároku žalobce na tzv. měsíční udržovací poplatek, což žalovaný v žádném případě nečiní a činit nehodlá, nelze na základě předmětného ustanovení dovozovat nárok žalobce na okamžité zaplacení udržovacího poplatku za celý rok, po který má podle žalobce smluvní vztah trvat.

Hlavní důvod totiž představuje skutečnost, že pohledávky na zaplacení udržovacího poplatku za období, která dosud neproběhla, nejenže není splatný, ale dokonce ani nevznikl, což je zcela podstatným aspektem věci.

Jestliže by žalobci příslušel poplatek za poskytnutí služeb v určitém období, nemůže mu nárok na tento poplatek vzniknout dříve, nežli v tomto období poskytne služby. Ve vazbě na ustanovení smlouvy a zákona je pak tento poplatek splatný. Zesplatněním závazku žalovaného v důsledku údajného prodlení žalovaného však mohou být zesplatněny pouze existující pohledávky, nikoliv pohledávky budoucí. V případě čtvrtletní fakturace tak např. může dojít k zesplatnění poplatku za již uplynulý měsíc v rámci probíhajícího čtvrtletí, nemůže však dojít k zesplatnění za čtvrtletí budoucí. Nelze vyloučit např. předčasné ukončení smlouvy apod., stejně jako její prodloužení nad rámec dvou let.

Obdobné ustanovení tzv. ztráty výhody splátek bývá používáno např. ve smlouvách o úvěru či o půjčce, které se však od daného smluvního vztahu principiálně liší tím, že celý dluh existuje již od počátku (od poskytnutí úvěru či půjčky), dlužník má povinnost jej celý uhradit, avšak splatnost jednotlivých částí dluhu nastává postupně. O takovou situaci se však v daném případě nejedná.

(Neurčitost vymezení plnění poskytovaného žalobcem)

Obchodní podmínky žalovaného nevymezují předmět jím poskytovaného plnění tak určitě, aby bylo možno určit, kdy žalobce ještě plní smlouvu a kdy je již v prodlení s tímto plněním. To platí prakticky ve všech ohledech. Žalovaný proto namítá neplatnost smlouvy (jejíž obsah je dán prakticky pouze obsahem obchodních podmínek žalobce) pro neurčitost.

Důkaz: Viz důkazy uvedené shora

Jednotlivé verze obchodních podmínek žalobce

Internetové stránky žalobce www.eocentrum.cz (včetně objednávkového formuláře)

Příklady jiných obdobných portálů včetně cen jejich služeb

Výslech žalobce ohledně okolností osobního jednání žalovaného se žalobcem dne …........., na kterých se žalovaný dovolával neplatnosti smlouvy

Zpráva Evropského parlamentu o boji proti klamavé reklamě firem vydávajících katalogy hospodářských subjektů

Korespondence dalších klientů žalobce se žalobcem

Sdělení Krajského úřadu Jihomoravského kraje, odboru Krajský živnostenský úřad, č. j. JMK 153638/2007 ze dne 30. 11. 2007

Trestní oznámení žalovaného ze dne ….............

Výslech svědků – nechť si rozhodce dožádá soud podle § 20 odst. 2 rozhodčího zákona, pokud by se k jednání sami nedostavili:

• Alena Adamíková (osoba oslovující zákazníky s nabídkou žalobce „Balíček KOMPLET“

• osoby – z call centra Quality Brands: Dana Topolářová, Jitka Vybíralová, Eva Jelínková, Martina Dostálová, Petra Láníková, Tomáš Knecht, + poškození z Občanského sdružení Společná obrana, případně další.

S výhradou důkazů dalších

V.

Rozhodování podle zásad spravedlnosti

Jestliže bude rozhodce rozhodovat podle zásad spravedlnosti, je podle žalovaného jednoznačně namístě, aby žalobu zamítl, neboť přiznat jakoukoliv částku žalobci na úkor žalovaného by bylo zjevně zcela nespravedlivé. K tomuto závěru vedou žalovaného zejména následující důvody:

1. Žalobce dosáhl „uzavření“ smlouvy se žalovaným tím, že ho úmyslně uvedl v omyl;

2. Na uvádění potenciálních klientů v omyl je založena celá podnikatelská činnost žalobce;

3. Plnění žalobce, které by měl od žalovaného podle žaloby získat, je zcela nepřiměřené plnění, které sám poskytl, a to tím spíše, že požaduje zaplacení za celé období smlouvy, přestože smlouva zanikla

4. Cena požadovaná žalobcem za službu včetně „udržovacího poplatku“ je několikanásobná oproti srovnatelným produktům na trhu

Podrobné odůvodnění vyplývá ze shora uvedených skutečností.

Důkaz: viz důkazy předložené shora, s výhradou dalších důkazů

Návrh žalovaného

1. Žalovaný tímto navrhuje, aby rozhodce usnesením rozhodl v souladu s § 15 odst. 1 rozhodčího zákona, že jeho pravomoc není dána, a řízení zastavil.

2. Pro případ, že by rozhodce nerozhodl v souladu s bodem 1, žalovaný navrhuje, aby se rozhodce své funkce v souladu s § 12 odst. 1 rozhodčího zákona vzdal.

3. Žalovaný navrhuje, aby pro případ, že rozhodčí řízení nebude skončeno jiným způsobem, rozhodce žalobu zamítl a žalovanému přiznal vůči žalobci nárok na náhradu nákladů řízení.

4. Jelikož žalovaný neuznává toto rozhodčí řízení, nehodlá výslovně požádat ani o odůvodnění případného rozhodčího nálezu. V žádném případě však žalovaný nesouhlasí s tím, aby byl tento jeho krok interpretován jako souhlas žalovaného s dohodou o tom, že odůvodnění není třeba podle § 25, odst. 2) Zákona č. 216/1994 Sb. – žádnou takovouto dohodu s rozhodcem, se žalobcem, ani s nikým jiným neuzavírám a ani uzavřít nehodlám.

5. Ačkoli žalovaný deklaruje, že neuznává toto rozhodčí řízení, ani pravomoc rozhodce, z procesní opatrnosti zprošťuji mlčenlivosti všechny osoby vystupující v tomto sporu jako rozhodce v souladu s ustanovením § 6 Zákona č. 216/1994 Sb.

Odpovědnost rozhodce a Unie

Jak rozhodce, tak Unie jsou soukromoprávními osobami, které za svou činnost nesou plnou právní odpovědnost. V případě, že v důsledku postupu rozhodce nebo Unie v rozporu s právními předpisy dojde ke vzniku škody na straně žalovaného, bude žalovaný dovozovat všemi dostupnými právními prostředky jak odpovědnost Unie, tak i osobní odpovědnost rozhodce, a to prostředky práva soukromého i veřejného, a domáhat se náhrady utrpěné škody. To platí zejména v souvislosti s namítaným nedostatkem pravomoci rozhodce a provázáním rozhodce a Unie se žalobcem.

Žalovaný je přesvědčen, že činnost žalobce, resp. osob jednajících jeho jménem, realizovaná v souvislosti se sjednáváním „Balíčku KOMPLET“ a vymáháním pohledávek z této činnosti, naplňuje znaky některých trestných činů a je jednáním v rozporu s pravidly poctivého obchodního styku a s dobrými mravy, včetně dobrých mravů hospodářské soutěže; napomáhání takovému jednání není přípustné.

titul, jméno příjmení

• kopie e-mailu s nabídkou služeb společnosti EO Servis s.r.o.

• výtisk stránky z webového archívu se změnami VOP po datu sjednání smluvního vztahu

• upomínka k údajně vydané faktuře číslo …....... s evidentním porušením Zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty

• další přílohy na vyžádání